Cizí články‎ > ‎

Psí věci

Zajímavé články o plemeni či o psech obecně na jiných webech. Uvádím jen úryvky - na celé články je odkaz kurzívou.

O československých vlčácích - Mirka Rueda Rodriguez

Celý článek na webu chov. stanice Vlčí sen

Možná vás napadlo, že chcete ušetřit a koupit si štěně bez PP. V případě ČSV to je velmi špatný nápad. Štěně bez PP pochází z rodičů, kteří neprošli bonitací, neodpovídají standardu, případně mají těžkou dysplazii kyčelních kloubů a proto byli z chovu vyloučeni. Protože ČSV jsou v podstatě málopočetným plemenem, jsou z chovu vyloučeni v podstatě jen psi s opravdu velkými vadami - agresivním chováním, přílišnou plachostí, kryptorchismem, těžkou dysplazií, chybějícími zuby apod. Toto vše jsou vady, které štěnata mohou s velkou pravděpodobností zdědit - opravdu chcete takové štěně? Kromě toho, průkaz původu vám dává záruku, že si skutečně kupujete štěně ČSV, při koupi štěně bez PP nejsou rodiče nijak doložitelní a kupujete si v podstatě voříška.

[...]

Vůbec nejdůležitější je zajistit malému štěněti dostatečnou socializaci. To znamená že ho musíte brát co nejvíce ven ( i když ještě nemá všechna očkování).  Štěně ČSV musí vidět a zažít svět - lidi na ulici, jiné psy než vaše psy, auta, tramvaje, autobusy, školy, děti, staré lidi, kočárky, prostě všechno. Vše s čím se později v životě bude setkávat. Nejdůležitější období pro socializaci je mezi 7. týdnem a 3 měsíci věku štěněte. Nepropásněte ho!

[...]

Výcvik musí být zábava a vlčák se musí bavit. Pokud ho budete do něčeho nutit, bít ho nebo na něj budete tvrdí, bude cvičit mizerně nebo vůbec.


Historie vzniku plemene

Celý článek zde, zde (chov. stanice Z Molu Es) nebo zde (Rocco z Molu Es), autorky Petra Neomillnerová, Eva Špreňarová, Monika Soukupová

Počátek historie tohoto plemene se datuje od roku 1955, kdy se ing. Karel Hartl začal zabývat křížením karpatského vlka s německým ovčákem. Zpočátku bylo křížení prováděno jako věděcký experiment. O pár let později se však zrodila myšlenka vyšlechtit nové plemeno a cílem chovu bylo a je zachovat vlčí vzhled, zdraví a přitom upevnit povahové vlastnosti pracovního psa.

[...]

I přes odmítavý postoj tehdejších kynologických organizací, pokračovali chovatelé pod vedením ing. Karla Hartla, který byl po dlouhá léta hlavním poradcem chovu, ve šlechtění tohoto plemene. Nejdříve pod záštitou lidově demokratické armády, později pak přešel český vlčák pod ochraná křídla civilních chovatelů, jelikož uplatnění prvních kříženců v armádě bylo stále obtížnější. Pro nevyrovnané výkony se stali vlčáci v armádě nepoužitelní.

13.6.1989 bylo plemeno uznáno FCI na zkušební dobu a po 10 letech v roce 1999 již definitivně, jako mezinárodně uznané plemeno.

[...]

Plemeno prodělalo velký vývoj a to je bez diskuse. Cílená práce a selekce se odráží na populaci rok od roku, generace po generaci. Je to práce pomalá. Znaků, které je třeba hlídat, je mnoho.

[...]

Československý vlčák je pes větší, než střední velikosti, vzhledem a pohybem připomíná vlka. Feny měří v kohoutku minimálně 60, psi minimálně 65 cm, běžně však feny dorůstají 65 i více cm, psi až 75 cm. Důležitým plemenným znakem je bílá vlčí maska okolo tlamy, na bradě a spodní části krku, úzké, šikmo uložené světle jantarové oko, vlkošedá barva srsti ve všech odstínech od stříbrošedé až po tmavěšedou, rovná uzavřená a velmi hustá srst, krátké ucho, ocas dosahující k hleznu a úzký postoj předních končetin s vybočenými tlapami. Linie hřbetu a zádě je rovná, končetiny dlouhé s dlouhými běhovými kostmi. 

Každý představitel tohoto plemene je jiný i když určité povahové rysy se u části populace objevují častěji.
Jakoby každé zvíře ovlivňovala část genů vlčích a část genů psích a „vylosovaný poměr“ je vždy ruskou ruletou. Je třeba tyto psy dobře a dlouhodobě znát a ne si naivně myslet, že podle jednoho jedince, kterého jsem majitelem, nebo kterého znám, mohu psát monografii plemene.

[...]

Dnes už čévéčka nejsou velmi problematičtí kříženci vlka a psa různých filiální generací. Jsou plemenem, které prošlo vývojem a těch zvířat, která se chovají zcela jako psi – tedy tak, jak se předpokládá u kulturních plemen, je mnoho. ČSV mají jistě svá specifika, která dělají plemeno plemenem, rozhodně, ale nejsou necvičitelní a nevychovatelní!

[...]

Nejpočetnější populaci Československých vlčáků nenajdete v Čechách (cca 120 – 180 zapsaných štěňat ročně) a už vůbec ne na Slovensku, kde chov tohoto plemene již několik let stagnuje (max. 50 štěňat ročně). Nejvíce štěňat je každoročně odchováváno a zapsáno v Itálii (cca 400) a vzhledem k velké oblibě tohoto plemene lze počítat se vzrůstající tendencí.


Co je pro čs. vlčáky typické - Hanka Kaufmanová

Celý článek na webu chov. stanice Od Úhoště

Koupili jste si malou huňatou kuličku, ale ta se vám před očima mění na hubené, ušaté, nohaté a  z výšky značně placaté štěně? Nebojte se. Váš miláček není ani nemocný, ani plný červíků. Nesrovnávejte jej se stejně starými štěňaty např. německého ovčáka. A hlavně, nesnažte se vykrmit jej do stejné šířky, jakou má sousedovic štěně. Jen byste mu ublížili.  Je to typický potomek vlka. Lehký, do zhruba jednoho roku (pro člověka neznalého plemene:) dosti nevzhledný pes. Uvědomte si, že zhruba v šesti měsících stáří bude mít váš pejsek výšku dospělého psa, ale  „hmotu“ na sebe bude nabalovat ještě apsoň jeden rok.

Koupili jste si čsv jako hlídacího psa? V tom případě vás chovatel neinformoval poctivě o vlastnostech čsv. Československý vlčák není typický hlídací pes. Je to tichý pozorovatel, který bude cizí lidi zpoza plotu mlčky sledovat. Nikdy se nestane, že by štěkal na člověka jdoucího 20m od vašeho plotu po ulici. Začal by štěkat pravděpodobně až ve chvíli, kdy by se vetřelec snažil přelézt váš plot.

ČSV vznikl křížením zvířat diestrických ( psi-feny hárají 2x-3x ročně) a monoestrických (vlčice hárají 1 ročně).  Vlci vyspívají tělesně i duševně mnohem později než psi. Vaše vlčanda bude tedy hárat pravděpodobně později a  ve většině případů jen jednou ročně. Existují i vlčandy hárající 2x ročně nebo pravidelně po cca 8 měsících. Některé feny reagují spuštěním hárání i na změnu ve smečce, změnu umístění… Na rozdíl od  „normálních“  fen psů, které jsou schopny nechat se nakrýt od cca desátého dne hárání, vaše fenka vlčáka může být svolná ke krytí až po měsíci hárání, i déle a nebude to nic nenormálního.

Vozíte svého psa bezpečně?

Celý článek na HafBO - 05. 10. 2006

Airbagy mohou být pro psa smrtelně nebezpečné.

Velká plemena psů přepravujeme nejlépe v zadním zavazadlovém prostoru, odděleném mříží nebo alespoň sítí. Existují i speciální bezpečnostní postroje do auta pro psy.

Pokuta do 2000 Kč, ve správním řízení až 2500 Kč. Body ne. Pozor. To jak plníte zákon, tedy jestli přepravujete zvíře bezpečně posuzuje policista, úředník ve správním řízení, případně soudce a ne vy.


Volný pohyb psů na území hl. m. Prahy

Celý článek na Hafbo - 04. 08. 2008

Novela zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání.
Pokuta až 50 000,-Kč za nedodržení obecních vyhlášek a nařízení, upravujících mj. i podmínky pro volný pohyb psů.

Na území hl. m. Prahy je zatím stále v platnosti Obecně závazná vyhláška č. 6/2001, o ochraně veřejné zeleně.

Jednotlivé správní obvody či městské části pak mohou vydat výjimky, kde je volný pohyb psů povolen, či přímo vymezit speciální prostor pro venčení psů.

Zakázáno např.:
  • Střelecký, Slovanský ostrov
  • Petřín - Nebozízek, Seminářská zahrada, Lobkovická zahrada, Strahovská zahrada, Růžový sad
  • Kampa
  • Karlovo náměstí
  • Obora Hvězda (ale předpolí je povoleno)
  • Stromovka a Letenské sady (vyjímky dle piktogramů na zemi)
O volném pohybu psů ze stránek Městské policie Praha:

Každá osoba, která chová psa nebo je jeho vůdcem odpovídá za chování psa a sama musí určit jestli je pes nebezpečný svému okolí a tedy zda má být veden na vodítku nebo má mít ještě náhubek. Řešit a sankcionovat lze až napadení psem.

Psí zrak

Celý článek na Mopsím webu, přeloženo z Pravda o psech - Stehen Budiansky

Psi mají ve srovnání s lidmi horší schopnost zaostřit na blízko na detail a také méně přesně vnímají světelné kontrasty.

Psí oko vidí dobře jen do vzdálenosti třicet až šedesát centimetrů od oka. Každý bližší předmět vidí rozmazaně.

Studie, uskutečněná na stovkách psů Christopherem J. Murphym a kol., zjistila že příslušníci některých pracovních plemen jako Chesapeake Bay retrívr, zlatý retrívr, kokršpaněl či špringršpaněl vykazovali v průměru mírnou dalekozrakost. Ale u dvou třetin zkoumaných rotvajlerů a poloviny německých ovčáků a malých kníračů byla zjištěna výrazná krátkozrakost větší než půldruhé dioptrie.

Psi mají v sítnici pouze dva druhy čípků, které jsou citlivé na vlnovou délku odpovídající žlutozelené a fialové. Pes vnímá kombinaci červená - oranžová - žlutá - zelená jako jednu barvu kombinaci modrá - fialová - jako druhou barvu a obojí dovede odlišit od černobílého obrazu, ale jednotlivé barvy uvnitř těchto skupin nerozlišuje: nerozezná červenou od žluté a zelené ani fialovou od modré. Stručně řečeno, pes vidí svět dvoubarevně, na rozdíl od člověka, který umí rozlišit stovky barevných odstínů.

Psí a vlčí oko dokáže rozlišit víc tónů šedé než oko lidské. Dvoubarevné vidění přispívá k odhalení ochranného zbarvení kořisti, což by při vidění výhradně černobílém bylo obtížnější. (Mimikry v černobílé lze odhalit jen porovnáním s celkovou jasností pozadí). Stručně shrnuto: Vlci (a také psi) postrádají barevné vidění mimo jiné proto, že je k tomu, aby byli plnohodnotnými vlky, nepotřebují.


Tlapky v zimě

Pozor na chemické posypy, solení chodníků. Doporučeno po procházce omýt tlapky a namazat vazelínou, olejem.
Comments