Zápisky‎ > ‎

Dva roky!

posted 30 Jul 2011, 00:36 by Hanka Čertík
Our birthday girl! Raksha is two years old today!
Narozky slavíme pohledem na nekončící déšť za oknem, ale třeba se ještě na chvilku vyčasí, abych jí mohla vzít na narozeninové rande s novým malamutím kamarádem Berrym.

Rakša má za sebou náročný měsíc. Já s tátou jsme byli za oceánem a na dva týdny se přidala i máma, a na týden i bratřík, takže krom postupně zmenšující se smečky Rakša měla i týden, kdy nám ji hlídaly kamarádky. Vyprávěly, jak notně naříkala, že jsme ji všichni opustili a každý návrat hlídačů z práce bouřlivě vítala. Občas si chodila léčit opuštěné srdíčko k sousedům, kterým už nějakou dobu také hlídává zahradu. I hračky si tam na čas přestěhovala a vyhlížela náš návrat...

Poslušnost prý výrazně klesala s počtem přítomných psů. Třešně otrhává ze stromu i ve výšce s výskokem. A naučila se štěkat! Tedy ona to už uměla od malička, ale teprve teď se rozhodla předvádět to kolemjdoucím pejskařům na ulici. Je to někdy štěkot, ale častěji takový kříženec štěkání a vytí. Shodila zimní srst - až jsme při návratu žasli, co nás to divoce vítá za štíhlého a sytě barevného psa. Kocourek také přežil a uvítal s hlavičkou zahojenou a bez škrábanců, kastrace jej z drsných kocouřích rvaček vyléčila.


Včera na pořádné vycházce městským parkem vymetla všechny tůňky, kaluže, bahníčka a koše. S pejsky se chtěla honit, ale na fenky se často ježí jako dikobraz, a pokud se očuchávají a pak zkoušejí honit, tak Rakša různě chroptá a vrčí a dokazuje si, jaká je velká šéfová. Ale když se i přesto některé fenky a jejich majitelé nebáli, tak si nakonec i dobře pohrály. Někteří pejskaři poznávali československého vlčáka a jedním dechem dodávali, že prý bývají dost agresivní, že jo?

Jeden pán začal obvyklým užaslým "To je vlk?" a skončil na zemi radostným mazlením s tou naší agresivní Rakšou, na kolenou si nechal oblizovat plešku, žužlat lalůčky, šlapat po zádech a dokonce i chtěl aby mu kousala ruku. Rakša nemohla věřit svému štěstí! Loučení bylo těžké, ale další lidé čekali na Rakšu... aby jim předvedla svůj značkový pohled sto-let-jsem-nejedla. Správné výchově nepomáhá, když přátelská paní Rakše hned dá půlku housky se salámem: "Ona se tak úpěnlivě kouká, můžu?" Rakša nabízené radši zhltne dřív než já stíhám vyhrknout ne... a pak očekává stejný okamžitý úspěch i u všech dalších svačících lidí.


V průběhu jedné honičky s ohařkou zvládá udělat kličku za záda jistému pánovi na břehu rybníka - a šup už si nese housku! Na můj vzteklý řev housku vyplivne a zmizí jak pára nad hrncem. Zatímco já pána prosím o odpuštění, Rakša pokračuje v dovádění a posléze v neshodách s fenkou ohaře. Pán se směje, říká, že ta houska vůbec nevadí, že prý s tím počítal a koupil si jich víc, ať jí Rakše klidně dám a s úsměvem pokračuje v kartáčování svých pat ve vodě. Onu lehce oslintanou housku jsem tý mojí potvoře rozhodně nedala. Ale ještě že si na svou lumpárnu aspoň vybrala pána, který při nákupu svačiny počítá se zlodějskými čévéčky: kolik takových lidí na vycházce potkáte?


Takže Rakšo, všechno nejlepší a kéž i v dalším roce potkáš samé příjemné lidi, co mají dostatek housek a pejsky, co mají dostatek energie!



Comments