Rakší prababička k nám přijela na zimní dovolenou.
Její majitelka Hanka Kaufmanová má totiž teď barák plný štěňátek a nemůže se věnovat musheřině, a přitom Konynka "by běhala až by brečela." Zajeli jsme do Kadaně, já se rozplývala nad všema těma drobounkejma uzlíčkama, seznámili jsme psice, a odjeli s nimi zpátky domů.

Z tátova mejlu po příjezdu:

Jedna veselá příhoda. Kus před Prahou stojí u kraje BMV a řidič zastavuje kolemjedoucí. Už to bylo divné, že auta před námi nezastavují. Zastavil jsem, stáhl okýnko, přiběhl k nám vekslácky oblečený arab a lámanou angličtinou chtěl peníze na benzín do Brna. Nabízel za to zlaté prsteny, kterých měl plné ruce. To už ale do otevřeného okýnka vstrčila hlavu Kony. Zašeptal jsem jí do ouška "šššupák" a ona začala temně vrčet. Chlapík začal couvat, uviděl vzádu druhého vlka a vykřikoval cosi jako "OK my friend, OK my friend...". Když OK, tak jsme pokračovali v cestě.

A tak už zase na zahradě máme dva šediváčky, pilně pracující na přeměně trávníku na bláto. Představujeme si, že Konynka naučí Rakšu tahat u kola a na běžkách, u čehož se všichni vyřádíme. První pokus už jsme uskutečnili a Kony obětavě táhla tátu na kole i v postroji Rakšu:)
Těšíme se na sníh, i když stačí ještě pár dní tohohle plískanicovýho počasí a budeme moct běžkovat na blátě.

Konynka je úžasná, jako střela, pořád v pohybu, Rakša jí poslušně a podřízeně všude běhá za ocáskem, akorát s Šivou jsme to neohlídali a Kony ho pořádně vytřepala:( Ale kočičák teď už skoro nekulhá a domácí rozmazlování mu přidalo na obvodu bříška:) Když on je tak dojemnej, jak pajdá, srdce by se ustrnulo, navíc to byla naše chyba, jak hezky papá, šup masíčko, šup jogurtek...

Fotky na picase, jako obvykle.