Zápisky‎ > ‎

S vlkama za vlky

posted 20 Dec 2009, 23:31 by Hanka Čertík
Na čévéčkářském webu někdo svolal setkání v pražské ZOO, a tak jsme naplánovali celodenní rodinný výlet, na který jsme se připravovali už týden předem.

Rakša se totiž musela naučit jezdit metrem. Ale spíš než samotná jízda metrem se pro ni ukázalo větším problémem zdolat schody. Nicméně Rakša se učí velmi rychle a s tátou už pak jezdila bez potíží, i nastupování do dveří (přes onu velikou propast do kolejiště) zvládala bez zaváhání.

V den D jsme ji ještě zcela zákeřně vystavili přestupování na Florenci a jízdě hrůzy po jezdících schodech, ale obojí přežila bez úhony. Dlouhou procházkou podél Vltavy jsme dorazili do ZOO, akorát s jistým zpožděním díky zastávce na oběd a pak ještě zastávce u rybářů, kteří tuším Rakše podšoupli ještě zákusek.

U prodeje vstupenek jsme zjistili že ano, opravdu tu před chvílí byla skupina lidí asi s patnácti vlčáky, teď už budou někde uvnitř... následovala menší honička. Ptali jsme se návštěvníků. Vyhlíželi z vyhlídek. Spěchali různými cestami. Rakšu jsem vlekla za sebou. Ta na všechno valila kukadla. Nakonec se defnitivně zarazila u klece s papoušky ara. A když se Rakša nakonec odvážila pohnout směrem k těm prapodivným barevným věcem, dohonily nás dvě slečny s vlčáky, že prý jim lidé řekli, že je hledají jiní lidé se štěnětem, a tak byli hledači nalezeni hledanými aby pak společně dorazili na představení lachtanů, které sledoval zbytek vlčácké smečky.

Rakša byla blaženě ožužlána a vyválena snad všemi vlčáky, a jak patrno z obrázku, i přežrané vlky jsme viděli. Byl u toho halasný povyk ze strany vlčáků, kvitovaný zvědavým srocením vlčí smečky.


Na vyhlídce u žiraf jsme udělali společné foto, a to až po té, co se několik vlčáků neúspěšně pokusilo ulovit surikatu.

Návštěvníci často všelijak komentovali smečku vlčáků a jednoho vlčete (ano, jedná se o Rakšu), a padla i nejedna domněnka, že jsme si vypůjčili opravdové vlky z výběhu. Mnozí se roplývali nad Rakšou, která toho nestydatě využívala k ožužlání co největčího počtu lidí.

Zvířata ve výbězích ji nezajímala zdaleka tolik, jako ostatní čévéčka. Fascinujícím papouškům ara se vyrovnali snad už jenom zubři. Celodenní výlet se přeci jenom mírně projevil na Rakše v podobě zdřímnutí při zastávce na minikoblížky. Však nebyla by to Rakša aby po krátkém schrupnutí již s obnovenou energií nezačala zase dorážet na prvního vlčáka na ráně.


S Terkou a její Aryou jsme šli domů stromovkou, kde jsme obě fenky pustili proběhnout, a zatímco já jsem se s bolavýma nožkama z celodenní chůze ploužila po cestě, Arya se po uvolnění z vodítka okamžitě změnila v mizící tmavý stín. Všichni Čertíci pak jen žasli nad dlouhatánskými pružnými skoky Aryi, která v neuvěřitelné rychlosti obíhala snad celou Stromovku. Byla bych si myslela, že místo celodenního výletu byla týden zavřená v malém kotci, a z něj právě vypuštěna na svobodu.

Rakša se pokoušela běhat za Aryou, nicméně nožky jí nestačily. Navíc ji pak Arya stejně začla muchlovat, a tak jsme ze tmy okolo jen slýchali křupání listí a občasné štěněcí kničení, neklamné znamení toho, že si svobodu obě fenky náramně užívají.



Další otky naleznete zde.
A zde jsou fotky od Terky.
Comments