Hartl v Roudnici

Rakša se tentokrát vůbec nemusela bát, když jsme balili saky paky a skládali se do auta, protože jsme do Roudnice jeli bez ní. Ale to ona nevěděla, a tak se do odjezdu držela v uctivé vzdálenosti a snažila se tvářit maximálně nenápadně. V Roudnici jsme omrkli konec klubové výstavy a pak už povídal pan Hartl tak všeobecně o všem možném psím. Jak dobrman po snad šedesáti kilometrech běhu u kola sednul a ztuhnul a museli ho přenést ručně do auta páč byl v křeči, nebo jak kdysi přivezl první novofoundlanďany do čech a ti vůbec neměli plandavý slintavý pysky (to mívají až teď a je to známka degenerace), že v Americe maj za ideál chorý hrbatý německý ovčáky, že fenky čsv obecně vypadají vlčeji častěji, než samci. Že když s chovem čévéček začínali, tak psi byli tak bojácní, že byl problém je vůbec do výstavního kruhu dostat... No už můžu říct, že to dneska čévéčkám nečiní potíže. Nekterá se tam v Roudnici přimo hrnula:) Nebo vyprávěl o zdravotním stavu čévéček či psů obecně, že to zdaleka není jenom dysplazie (na kterou se chovní čsv musejí rentgenovat), která může ohrožovat zdraví, výkonnost a zatěžovat potomstvo. Psi mohou mít třeba cukrovku, epilepsii nebo problém se srdcem. No, my ale máme od Duchka potvrzeno, že Rakša má zrovna krev i srdce naprosto v pořádku, tak přestanu malovat čerty na zeď a vložím odkaz na fotky.Další fotky: Massimo, Lenas_2.