III. Stretnutie priateľov a majiteľov ČSV Svätoplukovo

Abychom se v letním parnu v autě všici nespekli dohromady, vyrazili jsme ještě za hluboké noci, a tak jsme v pátek dorazili na Ranč u Rapšů poblíž Svatoplukova poblíž Nitry poblíž Slovenska jako první. Postupně dorážející slovenští majitelé čsv byli moc milí a družní a na ranči je bar a prostě ráno vstát na nácvik stop nebylo lehké. Většina z nás nikdy stopování se psem nezkoušela. Nácvik vypadá tak, že vezmete hromadu pamlsků, ujdete patnáct kroků a pod nohy si sypete ony pamlsky a na závěr jich nasypete ještě o něco víc. Pak jdete se psem, ten pamlsky vyčmuchá, zhltne a je pochválen. Jak přesně se pak od tohoto kroku postupuje k vystopování uprchlých zločinců nicméně netuším, mám pocit, že zločinci na útěku moc jemně nakrájených buřtíků netrousí.S Rakšou jsem se zúčastnila obou sobotních závodů - jeden byl vědomostní, ve kterém řada obálek s otázkami týkajícími se plemene byla pouhou zástěrkou pro opravdový účel - běháním ve vedru schvátit všechny účastníky:) Další závod byl v poslušnosti, prý podle řádu ZZO, a ať už to znamená cokoliv, myslím, že kdyby se to mělo dělat doopravdy, měli bychom zakázáno používat pamlsky. Například Rakšin aport, u kterého pouze doběhla k hozenému aportu, kousla do něj, vyplivla ho a pak se zadumaně zahleděla na mě a už se nehnula ani o píď, by asi nedostal ani ty tři body:) Ale díky Rakšímu zájmu o pamlsky se nám nějakým nedopatřením povedlo získat tolik bodů, že jsme se o první místo ze sedmi dělili s Petrou a jejím Toranem! Pak ovšem rozstřel - který z nich bude mít rychlejší přivolání - jasně ukázal, že Rakša sice přiběhne rychle, ale pak se zájmem sleduje, jak je na tom s přivoláním Toran a zdvořile počká, až si on ukázkově předsedne a vyhraje, než se podívá na mě, jestli ještě pořád chci, aby si také sedla:) Druhé místo nám tedy s Rakšou vyneslo gratulaci, pamlsky, míček, medaili a diplom - krom živého kapra je to poprvé, co kdy Rakša něco vyhrála:)