U vlků

Post date: Jan 22, 2010 12:39:5 PM

"Objednala si pouhých sto kilo..." uvítal nás pan A. a vysvětloval tím po pás vysoký komín z krabic plných důvodu, proč jsme přijeli i my (pro nicotných 20kg:). Z nákupu masa se nicméně nakonec vyklubalo posezení u kafíčka, zakoupení členství v Klubu chovatelů Československého vlčáka, prohlídka zvířat naživo i na fotografiích, příběhů, zážitků, rad... Bílou kanadskou vlčici jsme viděli jako první už před brankou. Že to není bílý pes dokázala tím, že se statečně ukryla, když jsme se přiblížili. Naopak z boudy se s unaveným štěkáním vybelhal na světlo úplný vlčácký patriarcha. Až vevnitř jsme se ke svému údivu dozvěděli, že čiperná vlčice je dokonce starší než onen československý vlčák, co byl rád, že se vůbec udržel na nohou.

K velké obecné radosti Rakša, Šiva i potkanice Miňonka dostali tuhý kousek na žvejkání. Rakša byla nejdřív hotová, ačkoliv měla největší kus. Šiva měl určitě radost dvojí, protože krom masa si užil i krátkou chvíli, kdy naše psí slečna měla na kousání něco lepšího.