Krkonošské putování se smečkou

Pokud vás čeká sedmdesát kilometrů po horách a spaní pod širákem, nejlépe uděláte, když si na nesení vybavení zařídíte šerpu, za průvodce máte místního horala a jako hlídače máte vlčáckou smečku. Táta s Petrem se rozhodli, že svůj plánovaný přechod Krkonoš trošku upraví, abych jim stačila, a mohla se tedy přidat. Vzhledem k tomu, že se mi to ještě sešlo s hlídáním Kiry, dopadlo to tak, že jsme šli ve třech se čtyřmi vlčáky a příležitostně se k nám přidávala Helča s Hopinkou, abychom těch vlků v horách neměli málo:)Za čtyři dny jsme obešli 72 km, nafotili stovky fotek, a dále každý podle svého: domácí pivo na Luční boudě, pivní lázeň s masáží tamtéž, bahenní koupele v rašelině, mazlení se s turisty, honění králíků, zalepování puchýřů, klepání kosy ve spacáku pod hvězdami, vylamování špičáků, povídání o netopýrech, srážky s elektrickým ohradníkem, hopsání po balících slámy, sledování horských západů a východů slunce, nahrávání netopýřího pískání, pojídání dobrého jídla, pojídání dobrého jídla které už jednou snědl někdo jiný (viď Ferrale), focení se s fanoušky, panáčkování za pamlsek, povídání, vtipkování, mlčení, vyprávění, ježení se, vrčení, štěkání, kousání, vytí a tak dále.