Rakša vodákem

Začátkem června jsem vzal Rakšu na (téměř) každoroční vodáckou výpravu. Tentokrát to byla pánská jízda, takže jsem si musel vyžádat pro Rakšu vyjímku.

Jela se celý týden Otava z Rejštejna do Písku.

První den jsme si užili nejdelší peřeje v Česku, noc před tím totiž dost napršelo. Ale Rakša se snad ničeho nebojí. Rány od vln přes palubu, otloukání lodi o kamení, překlopení do běsnících vod, vytažení plavajícího psa za kožich do lodi - vše v klidu, beze strachu, bez odporu.

A s oblibou běhá po hranách všech jezů.

Celý týden stačil jeden povel "Hop!" na vystoupení i nastoupení do lodi. Je ale pravda, že Hop na břeh měla raději, protože to znamenalo průzkum tábořiště a všech odpadků okolo. Ten týden asi pro ni byly především čuchací orgie.

Ovšem na vodu už ji víckrát (nejspíš) nevezmu. Hlavně ze dvou důvodů: píská v lodi, když není celá smečka v dohledu, a pak i proto, že v klasicky obsazené vodácké kánoi se zavazadly už pro ni není dost místa na ležení na podlaze.

První dny, kdy ještě dobře neznala celou smečku, to bylo v klidu. Navíc byly peřeje a vyklápění a spousta vzrušení. To si mohla v lodi hlavu ukroutit, aby jí nic neuniklo. Postupně ale začala v lodi pískat a nebylo vůbec jasné proč. Vylučovací metodou jsme došli k tomu, že je spokojená, jenom když jede v první lodi a má přehled o celém zbytku smečky. Taková konstelace se ale na řece neudržuje úplně snadno...

Asi 40 fotek je v galerii.